Psychologická podpora během rodinných krizí a rozvodů

Jestliže vše funguje, jak má, jsou naše rodiny bezpečným místem, ve kterém se můžeme spolehnout, že nám její členové budou oporou a ve kterém z kruhu svých nejbližších můžeme čerpat sílu, podporu a inspiraci. Pečujeme-li o vnitřní fungování vzájemných vztahů, cítíme se v rodině příjemně, láskyplně a otevřeně sdílíme i své myšlenky a pocity. Odměnou nám potom bývá spokojený život v harmonii a radosti. Tak tomu tedy bývá v těch ideálních případech...          

Rychlý kontakt na psychologa je ZDE:

Jak bohužel ukazují naše dlouholeté zkušenosti, jen málokterá rodina naplňuje výše vykreslený ideál na 100%, v některých případech má k bezpečnému přístavu dokonce hodně daleko. Rodina se za určitých okolností může stát i zdrojem intenzivního stresu, nepochopení, hněvu a hádek, ale i pocitů osamělosti a zoufalství. 

Ať už v případech řešitelných rodinných krizí, nebo v situacích probíhajícího rozvodu, stresující dynamika vztahů mezi blízkými výrazně narušuje fungování všech členů rodiny, občas včetně širšího příbuzenstva. Jestliže spolu (byť jen někteří) členové rodiny nevychází, vyvolané napětí mívá ničivý dopad na duševní a fyzické zdraví všech a často i na jejich schopnost vykonávat běžné denní úkoly. U dospívajících dětí to pak platí dvojnásob.

Rodinná terapie

Cílem rodinné terapie je pomoci nalézt a nastavit dlouhodobě vyhovující model fungování pro všechny členy rodiny. Jedná se o takový model, který respektuje individuální potřeby a zohledňuje odlišnosti jednotlivců, nicméně usiluje především o soudržnost rodinného systému jako celku. Průběh terapeutické intervence bývá většinou krátký a intenzivní, zpravidla zaměřený na (verbální i neverbální) postoje, hodnoty a dynamiku vzájemných vztahů. Naši psychologové během této intervence nabízí, že s rodinou budou pracovat jako s celou skupinou a doplňkově zároveň s jednotlivci, jestliže je to s ohledem na situaci v rodině třeba. V závěru celého procesu pak může rodina očekávat, že se naučí lépe rozumět sama sobě jako skupině nestejně uvažujících jednotlivců, respektovat a chápat vzájemné odlišnosti a v důsledku toho i lépe komunikovat.

                                                      Párová terapie

Párová terapie je druhem psychoterapie, při které terapeut nepracuje s celou rodinou, ale jen s párem ve vzájemném vztahu (nejčastěji tedy manžel + manželka), kterému pomáhá stabilizovat a harmonizovat partnerské soužití, řešit přetrvávající konflikty, lépe komunikovat a celkově rozvíjet a zlepšovat spokojenost obou partnerů ve vztahu. Využívá při tom různé techniky a nástroje terapeutických intervencí, vycházející převážně z následujících principů:

• Aktivní zapojení terapeuta a pokrytí celého vztahového spektra obou partnerů, nikoliv jen každého zvlášť
• Zaměření na konkrétní a řešitelný problém (např. odcizení ve vztahu, žárlivost, hádky, nevěra, soupeření)
• Partnerská shoda na potřebě dosažení změny podle společně odsouhlaseného plánu
• Jasné stanovení krátkodobých a dlouhodobých cílů celé terapie
• Průběžná reflexe a zpětná vazba jako součást každého setkání

Terapie pro páry obvykle začíná běžným rozhovorem na téma historie vztahu, osobních a sdílených hodnot, rodinného a kulturního zázemí každého partnera a dalších souvislostí, které terapeut potřebuje znát v kontextu vztahové situace pro návrh prvního plánu terapeutické intervence.

Během dalších fází procesu terapeut-poradce pomáhá páru získat hlubší vhled do relační dynamiky vztahu a kauzality cyklických problémů, přičemž zároveň umožňuje oběma partnerům pochopit jejich osobitou roli v problémových situacích. Už samotné pochopení, kde a proč se partneři ve vzájemných interakcích dopouštějí chyb, může výrazným způsobem zlepšit pohodu ve vztahu a rovněž tak napomoci přerámovat postoje a významy, které vůči sobě (a k situacím a událostem) až dosud zastávali.                                                                                                                            Ačkoliv je psychoedukace a získání potřebného vhledu prvním a důležitým krokem na cestě ke zlepšení, k dosažení úplné změny v chování to často nestačí. Další významnou součástí procesu párové terapie je proto společná práce na změnách v projevech chování a vzájemných interakcích, které druhý parter ve vztahu zažívá. Ve většině případů je proto žádoucí, aby na realizaci změn v každodenním životě oba partneři aktivně pracovali i v období mezi společnými sezeními. Naši pároví poradci a proto svým klientům často doporučují individuální a společné "domácí úkoly", na kterých mohou v reálných situacích trénovat znalosti a dovednosti, které si osvojili v párové terapii s poradcem.

Psychologické účinky krize

Lidé v krizi obvykle popisují celou řadu změn, bouřlivě ovlivňujících jejich chování a prožívání. Z psychologického hlediska se jedná převážně o průvodní a předvídatelné znaky vysokého emočního vypětí a stresové zátěže. Je velice důležité, aby byly správně diagnostikovány a interpretovány, a to nejen proto, aby nebyly zaměňovány s příznaky duševního onemocnění. Mezi nejčastější potíže ve smyslu výše uvedeného patří:

Obtíže s jasným myšlením. Někteří lidé v krizi mohou v rozhovoru rychle přeskakovat z jedné myšlenky na druhou, takže komunikace s nimi je zmatená a komplikovaná. Mohou mít potíže s logickým propojováním myšlenek, událostí a činností. Při vysvětlování událostí mohou přehlédnout nebo zapomenout důležité detaily. Obavy a přání mohou být zaměňovány s realitou. U některých jedinců se mohou objevit zastaralé (až rigidní) projevy chování, které používali k řešení svých problémů v minulosti, jako by v současnosti nebyli schopni akceptovat nové informace, fakta a myšlenky nebo modifikovat své chování tak, aby umožnilo průběh řešení nových situací v současnosti.

Zabývání se nesmyslnými činnostmi. Ve snaze bojovat s úzkostí se lidé v krizi mohou nadměrně zabývat činnostmi, které nejsou produktivní. Mohou například celý den sledovat televizi, spát nebo jen sedět a hledět do prázdna. V takových případech nejvíce pomůže aktivace vnější a přesměrování pozornosti na nové podněty, které mentální apatii přeruší.  

Vyjadřování nepřátelství nebo otupělosti. Pocity ztráty kontroly a zranitelnosti, které někteří lidé v krizi zažívají, mohou být vyjádřeny nepřátelskými postoji, slovy, myšlenkami a činy namířenými proti komukoli, kdo do situace zasáhne. Jiní mohou naopak inklinovat k otupělosti a pasivitě, jako by je probíhající krize a její budoucí výsledek vůbec nezajímaly (sebeobranný mechanismus).

Impulzivita. Ačkoliv bývá většina lidí krizí a rozvodem paralyzována, existují i tací, kteří reagují impulzivně a výbušně, samozřejmě bez ohledu na důsledky svého chování. Impulzivní chování, jako je slovní útok na dalšího člena rodiny, pak může pak vyvolat jen další řetězení krize. V těchto případech se už tak složitá situace stává ještě nepřehlednější a emotivnější.

Pocit neschopnosti. Krize s sebou nese rovněž ohrožení pocitu osobní kompetence a vlastní sebehodnoty.  Ve snaze vyhnout se vnitřním obavám (zejména pak v kombinaci s nejistým sebepojetím), mohou lidé v krizi zaujmout kompenzační pozici síly a arogance. Mohou tvrdit, že žádnou pomoc nepotřebují a nabídky pomoci od okolí velikášsky odmítat. Citlivý a laskavý přístup k pravým motivům jejich jednání je zde více, než na místě, stejně jako již zmíněná intervence odborníka, který je v této oblasti erudovaný a zkušený.

Závislost. Zejména v našem kulturním prostředí je u některých jedinců v krizi bohužel běžné, že sahají po alkoholu, drogách a dalších návykových látkách, které mají krátkodobě anestetické, dlouhodobě ovšem destruktivní účinky. Jiní si vytvoří dočasnou "závislost" na odborníkovi, který jim poskytuje pomoc. Taková vazba na terapeuta či poradce může mít době kulminující krize stabilizující efekt, po odeznění akutního vrcholu krize je však třeba co nejrychleji vrátit kompetence zpět do rukou klientů, aby i nadále mohli jednat sami za sebe. 

Jak může pomoci VINDICA ?

Jak jsme už popsali výše, naděje na úspěšné zvládnutí rodinné krize a/nebo důstojný průběh rozvodového řízení do značné míry závisí na kvalitě a včasnosti odborné pomoci. V počátečních fázích krize bývá rodina k pomoci od odborníků někdy zdráhavá (stud před okolím, naděje na zvládnutí krize vlastními prostředky, finanční aspekty pomoci atd.) nicméně statistiky našich případů hovoří poměrně jasně: Rodiny či páry, které odbornou pomoc vyhledají již v první fázích krize, mají násobně větší šanci na její úspěšné zvládnutí a překonání a stabilizují se během několika týdnů.

Bylo by naivní domnívat se, že jakákoliv externí intervence může trvale vyléčit všechny stresory v rodině a zabránit jejich dalšímu výskytu. Úspěšně zvládnutá krize ovšem nabízí unikátní příležitost k posílení a prohloubení vztahů mezi aktéry a během jejího řešení rodina získává cenné zkušenosti, dovednosti a nástroje k efektivnímu řešení náročných situací v budoucnu, pokud se takové vyskytnou.